S.K.I.B. 18.Nové problémy a krásné chvíle

12. srpna 2012 v 19:52 | Bai |  S.K.I.B. (2.řada)

Bacha,tenhle díl je pro ty,kdo mají čtrnáct (možná 13 a víc...) Vy si ho ale stejně přečtete,takže je zbytečné sem něco psát,že?Jinak,doufám,že se bude líbit.Psala jsem ho asi tři dny. :P

18.Nové problémy...



Atsuki se Senchim stáli u okna a dívali se ven na zataženou oblohu,po které se proháněly blesky.Déšť neustával,ale právě naopak stále sílil.Nálada ve vile byla pochmurná a každý to cítil.Ijochi nervózně přecházel po místnosti,Aizawa s Rikou hráli proti sobě hry na herní konzoli.Ani jednomu se nedařilo.Sari zůstala celé odpoledne u Hakkua a Beli,takže tu měli chvíli klid.
"Kde je Rena?"Zeptal se po chvíli Aizawa.Všichni se na sebe podívali.Rika vstala a šla do Renina pokoje.Za chvíli byla zpátky.Jen pokrčila rameny a sedla si na gauč vedle Aizawy. ,,Myslel jsem si to."Zašeptal Ijochi. ,,Myslíte si,že..." ,,No Riko,já doufám,že ne.Zajdu za Beli a Sari.Zkusíme se s ní nějak spojit."Ijochi si vzal bundu a deštník. ,,Půjdu s tebou...Potřebuju Beli něco říct."Aizawa se podíval na Ijochiho.Ten pouze přikývl a společně odcházeli.

,,Bachá...Házím!!!"Zakřičela Sari a vší silou hodila malý tenisový míček proti Hakkuovi.Ten držel v ruce pánev,se kterou míček odpálil.Míček proletěl místností,dveřmi,nějakým zázrakem udělal v chodbě zatáčku a mířil k hlavním dveřím,před kterými jsem stála já.Jenže jsem nějak nečekala,že by se dveře za ní mohly otevřít,což taky udělaly a já skončila připleštěná k podlaze.Míček strefil Ijochiho přímo mezi oči.Ten zůstal zaraženě stát a překvapeně mrkal.Aizawa vykoukl zpoza něho a chytil snad pěti minutový záchvat smíchu.Skulila jsem se na bok,držela se za hlavu a řvala. ,,Kterej přiteplenej pičárek s malýma koulema a jehnětem přikousnutým na prdeli...Ijochi...Jak je?"Zeptala jsem se nevině.Z mých nadávek chytil Aizawa ještě větší záchvat. ,,...Se nesměj,"řekla jsem mu, ,,To jehně na prdeli si ty!"Aizawa se zarazil a místo něho se začal smát Ijochi.Do chodby vběhla Sari. ,,Kterej šulin...Ahoj brácha,kazíš hru a evidentně tě to ani trochu nesere.S tebou je to čím dál tím víc v pr...Pozadí." Ijochi se na Sari podíval kázavým pohledem. ,,Vím,co si teď myslíš,"řekla Sari, ,,Jak může chudáček Sari být do rodiny s takovým magorem jako sem já?Že sem to vystihla?" ,,No úplně přesně."Odpověděl jí ironicky Ijochi,pak se podíval na Aizawu,který se ještě pořád řehtal jak kůň. ,,Aizawo...Si normální?Tobě fakt hrabe,ale úplně totálně.Vzpamatuj se!" Aizawa se smíchy začal válet po zemi. ,,Beli si v pořádku?"Zeptal se starostlivě Hakku a pomohl mi ze země. ,,Kdo je Beli?"Všichni se na mě zaraženě podívali. ,,...děláš si z nás prdel,že jo?"Zeptala se opatrně Sari.Hleděla jsem na ně vyjeveně. ,,...já myslela,že prdel neříkáš..."Řekla jsem s úsměvem. ,,Taky že neříkám,nevím,kde si to slyšela...Brácha co tu chceš?"Otočila Sari téma k Ijochimu. ,,Rena zmizela a my máme divné pocity." ,,Tak se s nimi jdi vyznat hajzlu.My to tu šňupat nebudem."Odpověděla mu Sari. ,,Až si ulevím,tak to poznáš..."Odpověděl jí Ijochi. ,,Neulevíš,ty nevíš,že sem ti v noci,v rámci mého výzkumu implantovala do zadku špunt.Ty už si neulevíš nikdy.Nakonec umřeš na přemnožení plynů ve tvém těle a já povedu upíry."Sari si mnula ručičky. ,,Myslíš tenhle špunt."Ijochi ukázal Sari špunt. ,,Jaksi to...Co si to...Kde si to...Bolelo to aspoň?"Aizawa chytil nový záchvat smíchu. ,,Ne,můžeme přejít k věci?"

Seděli sme v obýváku.Já něco hledala na PC,Hakku se hrabal ve starých knihách a ostatní prohlíželi archív. ,,Nenávidím staré spisy!!"Postěžovala si Sar. ,,Nápodobně..."Řekl Aizawa. ,,Sklapni igelitko,tebe se nikdo nedožadoval..."Odbyla ho upírka a pokračovala v hledání.Hakku si přitáhl židli a sedl si vedle mě.Znaveně jsem si opřela hlavu o jeho rameno. ,,Našla jsi?"Zeptal se mě. ,,Mám v záložkách dvoje stránky,ale jinak nic.Znáš heslo do A.N.O.M.B.?Nemůžu se tam dostat a ta stránka se mi nechce ani zobrazit." ,,Ukaž...Hakku označil stránku a vložil její obsah do nějakého programu,kde ho trochu upravil,aby byl vidět a byl čitelný.Já ho nechala pracovat a šla do kuchyně uvařit všem čaj.Pro Aizawu jsem v ledničce dokonce našla pytlík krve.Už čekal před dveřmi,kdy mu ho dám. ,,Mohl bych si s tebou popovídat?" ,,Jako upír s Démonkou,nebo jako upír s jeho obětí?"Zeptala jsem se ho. ,,Vemem to jako upír s rovnoceným soupeřem Démonem...promiň,Démonkou."Ukázala jsem mu rukou ke stolu.Sedl si na židli a já se posadila naproti něj. ,,Takže?"Zeptala jsem se a vyčkávala na jeho odpověď. ,,Chtěl jsem se ti omluvit,za to,že jsem tě unesl...Nechal tě unést mím poskokem,který mi pak jaksi...eee...toto...no zdrhl..."Aizawa se radši podíval bokem. ,,Tvoji omluvu přijímám...Nebyl jsi to ty,mám pravdu?Co se tam stalo?" ,,Řeknu ti to,ale ty mi musíš na oplátku s něčím pomoct..."Zvědavě jsem mu pohlédla do jasně modrých očí.Nasucho jsem polkla a pomalu přikývla. ,,Fajn...V podstatě,jsem nevymyslel já,že tě uneseme.Byl to Kaenův nápad-" ,,Počkej,"zarazila jsem ho, ,,Jak vím,že ti můžu věřit?" Aizawa chvíli přemýšlel.Nakonec vzal nůž a začal si řezat zápěstí. ,,Píj,bude to i jednodušší,než ti to celé říct."Krev se mi nehnusí,jediné,co mi vadí jsou injekční stříkačky.Zhluboka jsem se nadechla a přiložila ústa k Aizawově ráně.Pila jsem jeho krev a v hlavě se mi objevovali obrazy.Začínalo mi být všechno jasné a hned mi taky všechny věci zapadaly do sebe.Viděla jsem Kaena,jak drží Aizawu pod krkem a něčím mu vyhrožuje,jak Aizawa jde do nějakého domu.Vypadalo to jako škola.Směřoval do sklepa.Na kamenité podlaze zde byla zaschlá krev.Ozývaly se nenávistné,až bolestné výkřiky a zlověstné vrčení.Na zemi v kaluži krve ležel mladý chlapec.Oči mu svítili jasně zelenou barvou.Hned jsem poznala o koho jde.V rychlosti jsem se od Aizawy odtrhla. ,,Proboha...,"zašeptala jsem, ,,To byl Keisuke...Jak je to možné." ,,Kaen tvého bratra zajal,když přistáli na letišti v Dsaemeru...Byl jsem za ním,ale vypadá to s ním bledě.Kaen pak zmizel.Vím jenom,že si najal dva upíry." ,,Proč jsi to Ijochimu neřekl?"Zeptala jsem se vyčítavě.Aizawa jen pokrčil rameny. ,,Nechci mít další průser,doufal jsem,že mu to řekneš ty.Pak by sme osvobodili tvého bratra.Dvě letenky do Dsaemeru mám zařízené." ,,O tom ale nemůžu říct Hakkuovi,nepustil by mě a letěl by místo mě.Prosím tě,ať se to nedozví." ,,Neboj,nic mu neřeknu.Jen si musíš něco vymyslet.Ta škola,co jsi ji viděla,je pro lidi jako sme my.Upíry,Vlkodlaky,Démony,Anděli a jiné obludy.Kdysy jsem tam chodil.Ředitelka je obyčejná...potvora.Nějakou dobu tam asi zůstaneme.Kaen ji využívá a ona tvého bratra bedlivě střeží.Měli bychom se vydávat za nové studenty."Do kuchyně vešla Sari. ,,Vy podrazáci a mě tu jako necháte,no to teda ne,i kdybych se měla schovat do kufru jedu s váma.Chci poznat tvýho bráchu."Spiklenecky na mě mrkla.Pouze jsem se usmála a společně sme odešli do obýváku.

Bylo snad deset hodin večer.Sari s Ijochim usnuli vyčerpáním na gauči v hromadě knížek opření jeden o druhého.Aizawa spal před knihovnou.Našla jsem nějakou deku a lehce s ní upíra přikryla.Pak jsem vzala jednu větší a tu jsem položila na Ijochiho se Sari.Sedla jsem si vedle Hakkua,který se ještě pořád snažil něco najít na PC. ,,Už by si toho mohl nechat..."Zašeptala jsem,abych neprobudila ostatní. ,,Už to skoro mám.Zatím jsem našel tohle.Je to z věznice v Zashenu.Uprchli jim dva upíří bratři.Alex a Michael.Ti dva jsou největší pohroma jakou kdy lidstvo mělo.Michael ani ne,ale Alex se nezastaví před ničím.Zabil by i malé dítě,jen aby se dostal k tomu co chce.Ti dva jsou sice upíři ale společenstvo Parladarasu jim odebralo nesmrtelnost.Snaží se najít druhý Crossens aby získali zapomoci jeho mocné síli zpátky svoji nesmrtelnost." ,,A ti dva teď slouží Kaenovi,který má momentálně ve své moci i Renu..."Řekla jsem tišším hlasem.Hakku ne mě zvědavě pohlédl. ,,Jak to víš?" ,,Aizawa se bojí říct co ví,ale řekl to mě a ...no to radši neřeš." ,,Nemám ho rád.Zavřel tě do vězení a ublížil ti."Hakkuovi oči změnily barvu.Už nebyly černé,ale rudé,ne však jako oči upírů.Chytila jsem ho za ruku,vypla počítač a vedla svého kluka do jeho pokoje. ,,Jsi unavená?"Zeptal se ustaraně. ,,Ani ne...A ty?" ,,Vůbec..."Zavřel dveře od pokoje.Začali sme se vášnivě líbat.Pomalu mě položil na jeho postel.Líbal mě na krku a mezitím mi svlékl tričko.Já obratně rozepínala knoflíčky na jeho bílé košili.Jedním pohybem ruky mi rozepl podprsenku a ta i s košilí a tričkem letěla do rohu pokoje.Něžně mě líbal přes prsa až k bříšku,přitom rozepínal moje rifle.Vrátil se s polibky ke krku,abych i já mohla rozepnout jeho rifle.Oboje pak skončily pod postelí.Pravou rukou mi hladil bok a levou podpíral hlavu.Já mu jednou rukou zajížděla do jemných vlasů a druhou ho dráždila na zádech.Nechtěně,aniž bych si to uvědomila,jsem ho škrábla.Chvíli mu tekla krev,ale ranka se za chvíli zahojila.Můj dech byl čím dál tím rychlejší.Oči jsem měla zavřené.Hakkuovi oči zářily slastí.Pak mi rukou zavadil o kalhotky a pomalu je sundal.Pokrčila jsem pravou nohu,on mě po ní začal laskat a nakonec si ji obtočil kolem horkého boku.Něžně mě políbil a aniž bych cítila sebemenší bolest do mě pomalu vniknul.Neubránila jsem se vzdychu.Teď se jeho polibky střídali na rtech a na krku.Milovali sme se asi 30 minut.Dál se se mnou ještě mazlil a líbal mě po nahém těle.Pozdě v noci si pohrával s prameny mých vlasů,něžně mě hladil po noze od boku až do půlky stehen a líbal mě vzadu na krku.Já pomalu usínala v jeho hřejivé náruči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama