I.T.W. - 72.Doufám, že se nehodláš vzdát? V mých očích jsi zbabělec!

5. prosince 2014 v 10:30 | Bai |  Inside the wolf

72.Doufám, že se nehodláš vzdát? V mých očích jsi zbabělec!


Seděl na vrcholku věže a slepě hleděl do ticha temné noci kolem. Jen sem tam se z lesů kolem ozval jekot některé z chimér. Vítr si mu pohrával s havraními vlasy a v jeho ledově klidných očích se pouze odráželo světlo měsíce. Hlavou mu při tom stále dokola běžela slova Blackieho... ,,Dwaynerie vás jen využívá... Až vyhraje válku, všechny vás předhodí svým chimérám..." Měl snad pravdu? Doktor mu přišel dost zvrácený, ale nerad soudil lidi na základě řečí ostatních. Raději si na člověka dělal vlastní názor. Nevěřil lidem, život jej naučil věřit jen sám sobě. Lidé se báli říct vlastní názor a stát si za ním, báli se vykročit, báli se úderů, ran, smrti... ,,Velké věci dokáže ten co se nebojí a věří že každý pád nás přebolí...časem..." V hlavě mu zazněla slova, která mu kdysy řekl Leiret. Právě začínal s lovením lidí. Leiret ho dostal pod svá křídla, aby mu vysvětlil základy a částečně mu ukázal, jak to v jejich branži chodí. Měl ulovit nějakého chudáka pro dost bohatého muže, který si přál, aby nuzák zemřel, protože mu nevrátil půjčené peníze, které údajně potřeboval pro rodinu. Vzpomínal, jak před ním ležel muž v krvi a z posledních sil prosil o život. Leiret se opodál opíral o strom a jen chladně sledoval, jak se mu klepe ruka, ve které svíral zbraň. Ta nakonec z ruky vypadla a on padl na kolena před chudáka. ,,Nedokážu to..." Zašeptal poraženě, ale to už na zem před něj spadla hlava nuzáka s vyděšeným výrazem, jakoby chtěla naposled vykřiknout. Vzhlédl do dvou modrozelených očí. Před ním stál Granty, který měl stejně chladný výraz jako Lei, jež ještě stále klidně postával u stromu. ,,Víš, že tímhle způsobem se to nikdy nenaučí? Už vidím tu kariéru..."Leiret rozhodil rukama, ,,chtěl se stát lovcem lidí a proto po zbytek svého života převáděl stařenky přes cestu..." Jen si odfrkl a přešel ke Grantymu, který si mezitím čistil meč od krve. ,,Ach ty tvoje ironické vtípky...Zítra je přece nábor nováčků, měl by se přijít podívat, že není nejhorší..." Navrhnul hnědovlasý lovec a schoval meč za opasek. Grantyho odjakživa obdivoval, když jej viděl poprvé, vůbec by ho nenapadlo, že by mohl být nelítosný lovec lidí. Jen tak bezstarostně seděl v hospodě a s úsměvem na tváři se neohrabaně snažil sbalit mladé děvče, které přišlo s korbelem piva pro svého otce. Ten milý usměvavý kluk se během lovu měnil v nelístoný, bezcitný stroj na zabíjení. Upřímně? Grantyho dvě odlišné tváře jej občas docela děsily, momentálně se opět usmíval, jakoby se před zhruba pěti minutami nic nestalo. ,,To je pravda... půjde si poměřit konkurenci a zvážit, jestli má cenu se tu dál bezcílně plácat v krvi u prosících nuzáků, nebo by měl raději budovat kariéru takového lovce mořských perel."Granty jen zakroutil hlavou, oba společně zamířili k Pulčekovi do hospody. ,,Já se z tebe jednou zblázním..." ,,Ne, ale vážně... Uvažoval jsem o tom, že bych, až toho budu mít jednou dost, koupil výstroj a začal se potápět. Víš kolik ženských bych mohl obšťastnit takovým náhrdelníkem z perel,"Leiret se šibalsky zazubil, ,,Tolik, že bych měl jednu na každý den v týdnu." Ještě jednu věc byste měli vědět. Týden na to, Leiret poznal Yami... Následující den se podle slov a rad Grantyho dostavil ke starému sídlu hluboko do lesa, na jehož nádvoří se mezi polorozpadlými antickými sloupy měl konat nábor mladých lovců. Ti starší jim s oblibou říkali Flustráti, někteří z nich nevydrželi ani týden. Všiml si velitele lovců z přímořských kolonií (Howl, Porank, Renes), který stál před zástupem mladých mužů a žen, po jeho pravici postával Granty a z druhé strany cizí, ale jistě postavením vysoký lovec. Ať se však rozhlížel sebevíc, nikde neviděl Leireta. ,,Nehodlám vám tady lhát děcka... Být lovcem znamená, nemýt žádné city, slitování a navíc musíte snést pohled na krev!" Velitel se rozmáchl mečem a následně se všechny zraky upíraly na kutálející se hlavu a tělo klátějící se k zemi, cizího muže, kterého přivedli před velitele. Byl to civil, obyčejný člověk, ale z devadesáti procent nějaký trestanec, kterého by dřív nebo později stejně popravili. Spoustu z těch mladých raději odešlo, neměli na tohle žaludek, zbytek sledoval smrt muže s klidem ve tváři. ,,Chtěli si hrát na velké borce... Ale ne každý má na to stát se lovcem a jen ti nejlepší z vás to zvládnou vydržet až do konce. No, vy co jste zůstali, rozeberte si támhle meče a následujte nás!"

* * * *

Všichni následovali velitele a jeho muže lesní cestou až k místu, kde se tyčila obrovská hradba porostená břečťanem, před níž se nacházel široký vydlážděný kruh se sloupy po obvodu. Poslední dva sloupy, které ohraničovaly vstup mezi hradby měly tvar ženských těl s andělskými křídly. Jedna z nich držela váhy a druhá luk se šípem. Starší si stoupli po obvodu kruhu a tiše sledovali nováčky, kteří se seřadili uprostřed. Tehdy spatřil Leireta. Stál před nováčky hned po boku velitele, měl na sobě stejně jako ostatní Starší starou uniformu lovců, skládající se z černé kožené bundy, na jejíž zádech byl bílý znak lovců, k tomu bílé kalhoty, šedá košile a černé kotníkové boty. ,,Hej, Bryxei, v pohodě?" Skoro nadskočil leknutím, když mu Granty položil ruku na rameno. Jen krátce přikývl a dál sledoval dění před sebou. ,,Teď si vás zapíšeme, dostanete číslo a pak se dozvíte víc... Tohle je Leiret Wastey, lovec 5. distriktia (hodnost, takový průměr). Vy ho oslovujte pane. Je vám to jasné?!" ,,Ano, Pane!" Leiret vykročil k prvnímu nováčkovi, kterého si náhodně vybral. Byl jím mladý chlapec. ,,Jméno!" ,,Klerenc Issay, Pane!"Odpověděl mladík s pohledem upřeným před sebe. Muž, který Leireta následoval si jméno zapsal. ,,Proč se chceš stát lovcem lidí?" ,,Pane, já chci zbavit svět kriminálníků!" Leiret na chlapce pohlédl s ironickou lítostí. ,,No, pokud si myslíš, že lovec lidí loví pouze kriminálníky, pak hodně štěstí... Dejte mu osmičku." Leiretův pomocník nalepil chlapci na záda číslo osm. ,,Jméno!" ,,Petra Verrone, Pane!" Další byla menší dívka s krátkými blond vlasy. ,,Jaký je tvůj důvod vstoupit mezi nás?" ,, Chci dokázat své rodině, že nejsem k ničemu, Pane!" ,,No, tvá rodina na tebe bude hrdá, až jim jednou zaklepeš na dveře a řekneš, drazí rodiče, dostala jsem zaplaceno od našeho souseda, abych vás zabila... dvanáctka." Takto to pokračovalo dál. Bryxei se přes rameno otočil ke Grantymu, který to celé sledoval s lehkým úsměvem, jakoby se nic nedělo. ,,Nepřehání to trochu?" Zeptal se opatrně. ,,Nemyslím si, ještě pořád mají šanci z toho vycouvat a on jim k tomu dává příležitost. V momentě, kdy jim nalepí číslo na záda, už není cesty zpět. Řekl bych, že jim svým způsobem i tak trochu pomáhá." Odpověděl Granty. ,,Jméno!" ,,Alicia Benefray!" ,,Proč?"Leiretovi se nelíbil už jen vzhled této dívky, v hlavě si zaručil, že ona neprojde. ,,Já chci spasit celý svět, chci aby všude byl mír a-" ,,Tak to jsi tu evidentně špatně! Naivní utopistko, dejte jí prosím vás dvojku, ať mi jde rychle z očí!" To už i Granty vyvalil oči, stále si však stál za názorem, že tohle není přehnané, přestože věděl, že Leiret nemá některé lidi rád už jen od pohledu. ,,Jméno! ,,Ian Greenbay, Pane!" ,,Proč jsi tady?" ,,Chci jít ve stopách svého otce a pomstít jeho smrt!"V ten moment, při těchto slovech se v Leiretově pohledu něco změnilo. Nebylo to na první pohled poznat, ale Bryxei s Grantym si toho všimli. ,,Zlom vaz Flustráte... jednička." Leiret se vrátil zpátky na místo vedle velitele. ,,Teď vám vysvětlíme zbytek! Za touto zdí se nachází loviště. Je to poměrně malý prostor, jakmile vstoupíte, zavřeme za vámi a pustíme vás až tehdy, dokud všechny oběti uvnitř nebudou mrtvé. Je zde šest různě obtížných úrovní, najdete zde dvě oběti, které se nebudou bránit, jednu, která se bránit bude, silnou oběť, ženu, dvě děti a starce. Ti všichni musí zemřít vaší rukou. Už nemůžete couvnout, půjdete popořadě a nezapomeňte, žádné slitování!" Velitel se se všemi muži až na nějaké dva, kteří měli zavírat průchod mezi hradbami, sebral a odešel. Leiret se po cestě připojil ke Grantymu s Bryxeiem. ,,Tak co, jsi rád, že jsi se nepřihlásil v době náboru? Můžeš být ještě rád, že tě cvičím já. Tohle bys teprve nedal..." Tolik krve co ten den viděl se mu silně vrylo do paměti, posílilo to jeho klepající se ruce, zpevnilo jeho vůli a zocelilo jeho odhodlání, stát se lovcem lidí. ,,Jen doufám Leirete, že jsi na svá slova nezapomněl, byla by škoda, kdybychom se spolu již nikdy neviděli..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anies Anies | 23. prosince 2014 v 12:26 | Reagovat

jaj, tak si nejsem jistá,jestli jsem to všechno nějak probrala a někam si to zařadila...ale jako vážně??? Panebože, neříkej mi, že Yami věděla v té době, jaký Leiret je. Upřímně, teď se mi hnusí. Jak mohl takový být, totálně bez citů (chápu, že to bylo těžké, když musel zabíjet), ale být bez citů, když řekne někomu, aby šel zabít dvě děti. Děti??? Tak to je moc, teď u mě hluboce klesl, byli zrůdy a doufám, že na to Yami přijde, aby si s ním měla o čem promluvit, tohle je trochu moc :/, jinak dílek hezký na čtení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama