I.T.W. - 76. Soustřeď se celou myslí a nech svou duši odejít... 2/2

26. prosince 2014 v 10:30 | Bai |  Inside the wolf

76. Soustřeď se celou myslí a nech svou duši odejít... 2/2


Kráčel tiše za Francescem dlouhou síní sloupů, jen pod nohama mu křupaly kousky zdiva. Fierce se vznášel někde nad jeho hlavou skrytý v temnotě, aby měl nad vším dohled, jeho pán si tak připadal klidnější. Dravec měl vždy na starosti vzdušný prostor, měl nad vším přehled a v případě krize, nebo nečekaného zvratu Daniela varoval. Byli sehraná dvojka už od začátku, jeden se spoléhal na druhého a každý měl svoji úlohu, kterou, pokud by jeden z nich nesplnil, pak by celá akce, plán selhal a mohlo by to ublížit oběma. Dostali se až na konec síně, odkud vedly už jen schody do katakomby tvořící vstup do hrobky. Po dlouhé době zase oba viděli přirozené světlo slunce. Daniel před ním musel přivřít oči, chvíli trvalo, než mu přivykl, přece jen světlo z hořících pochodní a světlo ze slunce byly dvě odlišné věci. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Fierce vyletěl vysoko nad hřbitov, aby si mohl pořádně protáhnout křídla a nahřát své tělo ze slabé síly zmrzlého slunce. Daniel mezitím dál kráčel vysokým sněhem, který za tu dobu, co byli tam dole stihl napadnout. Samozřejmě, že se mu šlo hodně těžce, když mu návaly sněhu dosahovaly pomalu až ke kolenům. Vzhlédl ke svému příteli v oblacích, jak si lehce plachtí poháněn studeným vánkem. Vítr v jemném peří, jímž bylo Fierceho tělo pokryto, nadnášel ptáka vysoko nad koruny stromů a jestřáb radostně zapískal. ,,Vítr... to je ono..." Řekl si modrovlasý lovec pro sebe a na krátký okamžik se pousmál. V příštím okamžiku sáhl do svého nitra, aby probudil skrytou sílu. Měl jednu výhodu, už od mala si byl vědom své síly a často ji využíval, naučil svého ptačího přítele využít vítr ve svůj prospěch a i když neznal celou svoji moc, rozhodně byl v tento moment silnější než Yamiesy, nebo Diamond. Začal vát silnější vítr, který mu šlehal delší modré vlasy do tváře, stejně jako zvedal bílý ledový prach z pokrývky sněhu a v malých spirálách ho hnal mezi hroby. Vítr na své síle nepolevoval, právě naopak byl stále silnější, až nakonec dokázal zvednout ze země samotného Daniela. Francesco se konečně otočil ke svému svěřenci, všiml si že se kolem něco děje, jen s nic neříkajícím pohledem sledoval, jak se Danielova chodidla s lehkostí odlepují od sněhu a mladý Leywen je větrem vynesen takové tři metry nad zem. Fierce sletěl ke svému pánovi a zvesela zapískal, když viděl, že stejně jako on létá. Daniel se na svého jestřába usmál a opatrně jej pohladil po peří pod zobákem. Francesco jen uznale pokýval hlavou, následně se rozhlédl kolem sebe a když opět zaměřil pohled k lovci, zhluboka se nadechl a následně silně fouknul. Vítr z jeho úst se hnal na Daniela, jež nějak silným nárazem cizího větru neudržel rovnováhu a řítil se k zemi. Na poslední chvíli stačil vytáhnout svoji zbraň, kterou namířil kolmo k zemskému povrchu a v momentě, kdy se ostrý hrot Quanda zarazil do země ho Daniel pevně uchopil a poté co kolem něj udělal dvě otočky, jakoby byl na hrazdě doskočil na starý kamenný hrob. Jen se s nenávistným pohledem otočil k Francescovi. ,,Působivé... Jak tvé akrobatické schopnosti, tak to, na jaké úrovni dokážeš manipulovat se svým živlem... Máš můj velký respekt mladý lovče, na to, že ani nemáš vlka a v žilách ti koluje jen polovina rodinné krve, ale v každém případě, tohle není vše. Můžeš ze sebe dělat frajírka, ale tím válku nevyhraješ... Nestali jsme se ničím, jen jsme si uvědomili kdo skutečně jsme. Ty máš neuvěřitelné možnosti a schopnosti Danieli, proč svou silou plýtváš na něco tak bizardního jako je létání? Kdyby tvoji předci chtěli, aby jsi létal, narodil by ses jako pták!" Daniel sledoval ducha s nic neříkajícím pohledem. Musel uznat že má pravdu, vždy svoji moc využíval k takovým zbytečnostem, ale uvědomoval si to až teď, až poté, co se ohlédl zpět do minulosti. Nejednou měl možnost svoji sílu využít proti Chimérám a jejich pařátům sápajících se po lidském životě. Mohl zachránit tolik lidí, ale on jen stál a nečinně přihlížel. Proč? Snad proto, že si myslel, jak je to zbytečné? Nebo to bylo z toho důvodu, že viděl svoji sestru ve spárech chimér? Že jen sledoval jak ji ta uměle stvořená potvora porcuje na kousky a když následně držel části své sestry v rukách, bylo mu už jedno, že mu její krev smáčela oblečení a ruce, nic neudělal, mohl ji zachránit a on to neudělal. Našel ji, když mu bylo deset let... Tehdy netušil, že je Isabelle Jane jeho sestra. Dívka s dlouhými tmavě hnědými vlasy a modrýma očima. Dozvěděl se to až po její smrti. Za všechno co uměl vděčil jí, naučila jej zacházet se zbraní, používat sílu... Mohl tohle být důvod toho, že svoji sílu nikdy nepoužil k něčí záchraně? Mohla tím důvodem být smrt jeho sestry, kterou viděl na vlastní oči? ,,Tak na co čekáš? Hodláš na tom hrobě stát dokud nebožtík nevytáhne ruku a nepostrčí tě kupředu?" Z přemýšlení jej vytrhl Francescův hlas. Jen zatřásl hlavou, zapískal na prsty a když Fierce slétl na jeho rameno vydal se opět za duchem...

* * * *

Lar seděl v hrobce a přerovnával si svoje nástroje v kufříku. Ke vší smůle zjistil, že se na spodní straně nachází malá díra a navíc mu chybí jeho oblíbený skalpel a pinzeta, se kterou tahal Memori střep z tlapy. Vzpomínal si na ten den, kdy tohle celé "dobrodružství" započalo. I ten den se zdál tak obyčejný a poklidný jako každý jiný a skončil tak, jak by si to nikdo ani v těch nejhorších nočních můrách nepředstavoval. Nikdo netušil že padne černá citadela, že se chiméry dostanou až tak daleko. A vyvraždí skoro všechny. Jen dvě princezny a šedá vlčice spolu s ním dokázali uniknout skáze, na své cestě potkali Falkiu, jednu z nejstarších vlků, která jim řekla o městě na severu, v němž se skrýval ještě jeden drahokam starého rodu. No a od té doby se to s nimi tak nějak vezlo... V ten moment si Lar poněkolikáté za tu dlouhou cestu, kterou ušel spolu s Diou, Zet a Memori, když se k nim připojili lovci s Shaggy Yamiesy a nakonec k sobě přibrali i Daniela s Fierce, a rozhodně ne naposledy zasteskl po svém domově, po své práci. Chyběla mu společnost všech těch zvířat. Věděl, že je na této výpravě důležitý, ale jen v omezeném rámci. Ano, pomohl Memori, když byla zraněná, dokázal vyléčit jak vlčice tak jestřába, kdyby se jim cokoliv stalo, ale nadejde den bitvy a on se nebude schopný dívat, jak zvířata umírají, jak ztrácí svůj cenný život jen kvůli Dwayneriovi a jeho touze po království chimér... Tiše zavřel kufr a chvíli na něm spočinul pohledem, ani si nevšiml, že už úcty hodnou chvíli za ním stojí Granty s mečem v ruce a chlaným pohledem hypnotizuje jeskyni. Když si jej zrzek všimnul, stočil pohled stejným směrem. Všiml si Yamiesy, která u jezera seděla na žhnoucích kamenech a kolem ní plál divoký oheň. ,,Máš o ni strach?" Zeptal se Denare a stoupl si vedle mladého lovce. ,,O obě dvě... Ale stejně je tu spousta věcí, které nechápu. Navíc si pořád vyčítám to, co se stalo tam nahoře..." Odmlčel se a pohled upřel do země. Lar rychle vzpomínal co se stalo, vybavil se mu jen pohled na Diu od krve, jak ji drží ten cizí chlap, co nakonec stejně skončil se šípem mezi očima, vystřeleným, k překvapení všech, Yamiesynou rukou. Položil Grantymu svoji velkou tlapu na rameno a krátce se usmál. ,,Víš, myslím že na tvém místě by každý v tu chvíli strnul." Granty jeho ruku odstrčil, přešel ke stěně, do níž silně udeřil pěstí, přičemž zaskřípal zubama. ,,To není pravda...! Každý normální chlap by bojoval, obětoval by svůj život, jen aby zachránil dívku, kterou miluje. Ale já tam stál, stál jsem tam jak idiot a čekal na kdo ví co...! Nezasloužím si ji, nezasloužím si Diu-" Granty se otočil zpátky na Lara, později toho snad i litoval, na tváři mu totiž přistála dost silná facka, že druhou málem dostal od zdi za sebou. ,,Tak hele! Teď mě pozorně poslouchej ty jeden slavnej lovče... Diamond je skvělá holka, to oba dva dost dobře víme, já z toho důvodu, že jsem její vlčici od mala spravoval končetiny a kožich a ty, protože... ehm, ehm, to tady rozebírat nebudem...Podívej se Granty, já nerozumím lidem, bez urážky, ale příjdete mi jako bezduchá stvoření co se celý život za něčím honí a nakonec toho stejně litují,"Granty chtěl něco podotknout, ale Lar ho přerušil, ,,Ano, uvědomuju si, že jsem taky člověk, kvůli tomu sám sebe nenávidím. Ale jestli jsem si něčím jistý, jakože opravdu jistý, tak je to to, že ty a Diamond, stejně jako Leiret s Yamiesy jste něco, co vyjadřuje pojem láska. Nevím co je to láska, ale kdybych měl někomu vysvětlit, co to znamená, asi bych jen němě ukázal na tebe a Diu... Jo, to co ti tu říkám možná zní hrozně, ale nejsem ani farář, ani velký pán, neumím mluvit s lidmi, jednat s nimi, celý život žiju jen se zvířaty a přál bych si, aby to tak zůstalo. Doufám, že mi budeš alespoň v tomhle věřit, Diamond tě miluje a nikdo si ji nezaslouží tolik co ty, stejně jako ona tebe." Granty si třel rudé místo na tváři, Lar celou tu dobu mluvil se zavřenýma očima, když je otevřel, všiml si krve, které stékala mladému lovci z kouku úst. ,,Sakra..." ,,Děje se něco?"zeptal se Granty opratrně. ,,No... ty... krvácíš..." Podotkl Denare a zkousl si spodní ret, Granty si jen olízl krev a poplácal Denareho po rameni. ,,Víš ty vůbec, že jsi pěkný lhář?" ,,Co tím teď myslíš?"Obořil se na něj zrzek. ,,Vykládáš mi tu, jak neumíš mluvit s lidmi, ale tohle jsi náhodou řekl moc hezky... Díky Lare." Denare jen mávnul rukou a s úsměvem kývl hlavou. ,,V pohodě kámo...Odteď dobrý."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 26. prosince 2014 v 10:43 | Reagovat

skvelý diel :) pekný blog ;-)

2 Anies Anies | 29. prosince 2014 v 19:29 | Reagovat

Juhůůůůů..zase skvělý dílek a jelikož jsem se vypsala u těch předešlých, tak tohle ti musí stačit :D

3 Bai-Batia Bai-Batia | Web | 29. prosince 2014 v 19:42 | Reagovat

[2]: to bylo rychle přečtené, ale díky :D ještě máš na estrankách démony :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama