76. Pomalá změna přichází společně s vědomím…

21. srpna 2016 v 12:00 | Batia Rosalia Gabrielle de Shaptee Katsuo (Kitsunekabu-chan >^.^<) |  Projekt popularita


Byla neděle odpoledne, slunce svítilo, jak se ze všech sil snažilo ještě obarvit listí na stromech a zahřát zemi před zimou, jenž měla následovat. Všechno probíhalo klidně. Marco odjel ráno za Jessicou do nemocnice, Jess se začal učit na testy k novému řidičáku a otec s Takahirem se rozhodli natírat plot mezi naším a senseiovým pozemkem. Ve finále skončili u toho, že seděli na našem trávníků, kolem nich pobíhal Horác se svými družkami a snažili se načrtnout společné posezení, které by postavili místo plotu. Ani jeden z nich neuvažoval nad tím, co se stane v momentě, kdy nastane ostrá výměna názorů- jak to většinou jednou za čas mezi sousedy chodí. Chtěla bych je vidět, jak pak budou narychlo tahat ostnatý drát.
Každý měl svoji práci, proto jsem se rozhodla obléct Rica, což zabralo asi patnáct minut, jelikož pobíhal kolem mě a ulovit jej byl nadlidský výkon, pak ho posadit na dětské odrážedlo a vyrazit do parku. Neustále na něco ukazoval a ve svém jazyce věcem přisuzoval jména. Kráčela jsem pomalu za ním a užívala si paprsků slunce, jenž mě nutily přivírat oči, nechat se teplem hladit po tvářích. V parku bylo rušno, což se dalo vzhledem k počasí očekávat. Všude kolem maminky s kočárky, důchodci, co na rybníčku krmili kachny, vřeštící děti na malém hřišti, páry co posedávaly pod stromy v objetí. Rico se zastavil, s fascinovaným výrazem hleděl na všechny ty lidi, na ptáky, kteří se nechali krmit, byl až tak zaujatý, že sesedl z odrážedla, které spadlo na zem a pomalými kroky ťapkal směrem k místu, kde končil chodník a začínala tráva.
"Way…Tam?" Ukázal směrem k rybníku.
"Chceš se jít podívat na kačenky?" Jen přikývl, vzala jsem odrážedlo do ruky a pomalu šla za ním k vodě. Na lavičce vedle rybníka seděl starší pár, muž si četl noviny, zatímco žena lámala staré pečivo a kousky házela na vodní hladinu. Kromě kachen zde plavaly dvě labutě a sem tam se k pečivu vynořil kapr. Rico tiše sledoval starou dámu, jejíž roztřesené ruce právě trhaly patku chleba.
"To…?" Ukázal na pečivo, když žena zaregistrovala, že ji sleduje malý vetřelec. Vlídný úsměv jí na tváři prohloubil vrásky, vzala kousek chleba a podala ho Ricovi, který s ním docupital zpátky ke mně.
"Way, tam! Mňam, mňam pipi." Ukázal na rybník, kde kachny netrpělivě vyhlížely další kousky suchého pečiva. Ulomila jsem mu drobek, chytila ho za ruku a dovedla blíž k plotu, jenž ohraničoval rybník, aby do něj malé děti nespadly.
"No, hoď ptáčkům mňam, mňam." S poskokem vyhodil chleba, jenž přistál na vodě kousek od nás. V klidu si k němu doplula sněhově bílá labuť a za Ricova přísného dozoru ho sezobla.
"Uuuuu… pipi ham, ham." Slyšela jsem, jak se žena za námi směje, já jen pobaveně kroutila hlavou, když ten malý pišišvor vykulil oči. Evidentně vůbec nečekal, že by labuť, nebo jakýkoliv jiný opeřenec na rybníku opravdu snědl jeho chleba. Ulomila jsem mu další, zatímco můj pohled zaujaly dvě dívky, jenž procházely kolem.
"Podívej, není to Liam Wersey?"
"No jo, je to fakt kus, že? Už se těším, až ho uvidím na obálce dalšího vydání časopisu Loox."
"Slyšela jsem, že tentokrát by měl mít i několik plakátů, určitě si je koupím."
"Way, mňam, mňam!!" Rico mi zacloumal s rukou, jelikož jsem mu přestala ulamovat kousky chleba.
Zatímco házel kůrku před plovoucího kapra, sáhla jsem mu na nos, který měl trochu studený.
"Půjdeme na sluníčko, co říkáš? Chceš se jít pohoupat prcku?" Nadšeně se otočil a zamířil instinktivně na úplně opačnou stranu, než bylo hřiště. Jen jsem ho chytila a obrátila. Cupital nerušeně dál, tentokrát už správným směrem. Zrovna jsme lezli do kopce, když jsem si na poslední chvíli všimla v trávě ležících kadeřavých vlasů, k nimž samozřejmě patřil i zbytek lidského těla. Rico dívku obešel, jakoby se nic nedělo, chtěl co nejdřív vylézt kopec, kde vládlo pozdvižení kolem skupiny maskérů, fotografů a jiných lidí, jenž tvořili umělecké fotky modelů.
"Rebeco?" Opatrně jsem poklepala dívce na rameno. S leknutím se ke mně otočila.
"Way… Co tady děláš?" Posadila se a začala z trička obírat drobná stébla trávy.
"Venčím, co ty? Opaluješ se?" Po očku jsem sledovala Rica, který zůstal stát na horizontu kopce, na moment se otočil ke mně a pak zpět k fotografům.
"No, spíš tady tak jako polehávám, čekám, jestli si mě všimne ten pravý. Nechceš se přidat? Kdykoliv může jít tvůj osudový muž kolem. Teda, já to měla v dnešním horoskopu- doslova tam bylo, potkáte toho pravého, jen musíte vyjít ven. Tak jsem venku už tři hodiny a čekám. Pojď, přidej se." Pobaveně jsem se usmála a zakroutila hlavou.
"Díky, myslím, že na horoskopy nevěřím a i kdyby ano, tak nejsme stejné zranění. Mě by možná tak přejela sekačka. Na druhou stranu by mě můj vyvolený dostal v krabičce od bot, která je poměrně skladná." Natáhla ke mně ruku, abych jí pomohla na nohy, následně jsme společně vyšly kopec. Rico stál na místě, ani se nehnul, jen tiše sledoval maskérku, která právě odnášela riflovou bundu od Liama a fotografa, který se zamyšleně rozhlížel.
"Way, to?" Sehnula jsem se k němu a zakasala mu tričko do kalhot, aby mu netáhlo na záda a na bříško.
"Co dělá? Ten pán dělá obrázky, které pak budou v knížce a na těch obrázcích bude ten kluk co sedí pod stromem s kytarou." Zvedla jsem Rica do náruče, aby líp viděl.
"Ale, ahoj. Kdopak jsi?" Rebeca se na mého malého bratrance uculila, on však schoval tvář do mých vlasů a sledoval ji poočku jen skrz prameny.
"Ale, prcku, snad se nestydíš? Pozdrav." Rico rozhrnul moje vlasy jako záclonu a plaše se usmál.
"Aoj…"
"Ahoj, já jsem Rebeca."
"Rico." Představil se a opět se schoval.
"To je tvůj bráška?"
"Ne, bratranec z Itálie, vychovávaný dle tradic naší země, jelikož jeho máma z něj nechce mít temperamentního uřvaného Itala." Rebeca se začala smát. Všimla jsem si, že si nás prohlíží ten fotograf, stejně jako Liam.
"Dáme si přestávku!" Zahlásil do megafonu a všichni odešli do stínu, jen Liam se zvedl a přešel k nám.
"Už je to doba, Wayllis Keylová. Naposled na těláku? Když jsme necvičili?"
"Pravda, od té doby jsme spolu nějak neměli šanci mluvit." Spočinul pohledem na Rebece, která ho tu tajně pozorovala celé odpoledne.
"Ehm, Liame, jistě znáš Rebecu Greenovou."
"Jistě, kdo by neznal křoví Lindy Marwelové. Dáte mi moment, mává na mě fotograf." Po jeho odchodu se Rebečin výraz úplně změnil. Najednou se tvářila zoufale, vypadala, že každou chvíli padne na kolena a začne proklínat horoskopy. Jo, asi bych si z toho neměla dělat srandu, ale nevěřila jsem, že tohle bylo její první odmítnutí a že ji to tak moc zdrtilo.
"Rebeco…" Chtěla jsem něco říct, ale ona se sebrala a šla pryč. Rychle jsem ji následovala, Rica jsem položila na zem a dala mu odrážedlo, takže ten drnčel za náma. Zastavila se až u lavičky, daleko od místa, kde probíhalo focení.
"Nic neříkej, jsem tím poznamenaná." Začala mluvit sama od sebe, když jsem se posadila vedle ní.
"Co tím myslíš?" Rico se zastavil vedle nás, rozhlížel se kolem, hledal další věc, která by ho zaujmula. Následně sesedl z odrážedla a vydal se pod vysoký javor, kde bylo napadané barevné listí.
"Lindinina posluhovačka, Lindinino křoví, Lindinina BFF, Lindy, Lindy, Lindy!!! Věřila bys tomu? Někteří lidé neznají ani moje jméno! Jsem pro ně ta stupidní vypatlaná holka, co dělá všechno jako Lindy Marwelová, královna naší školy. Nesnáším ji, Way, nenávidím ji. Zničila mi celý život, já jsem si ho zničila… Protože jsem byla tak blbá, tak posedlá myšlenkou na kluky, na oblíbenost, že jsem se nechala přemluvit a začla dělat všechno proto, aby se ona měla dobře a já ztratila svoji identitu, všechen svůj volný čas. Zahodila jsem věci, které jsem měla ráda jenom proto, abych se stala tím, čím je ona!" Začal jí zvonit mobil v kapse, když ho vytáhla, obě jsme viděly číslo s drobnou fotkou naší blonďaté miss. Tak my o vlku…
Rebeca však neváhala, zmáčkla červené tlačítko, odtrhla zadní kryt mobilu, vytáhla baterku, pod níž byla sim karta. Tu násilím vyrvala a rozlomila mezi dost okousanými nehty na několik částí.
"Končím…! Od teď, přestávám být její křoví. S tím si hravě poradí Silvia, navíc Lindy nemá problém najít si kohokoliv dalšího." Odhodlaně pozvedla hlavu. Teď už to bylo jasné- Lindy se její dokonalý svět začíná rozpadat.
"Way… na." Rico během naší debaty, tedy spíš Rebečina monologu, do nějž jsem vložila jen pár poznámek, ani to ne, nasbíral barevné listí. Držel ho v drobné ručce za stonky a široce se usmíval.
"A víš co? Já asi našla svého vyvoleného kluka." S pokrčením ramen jsem se podívala na Rebecu, která se začala smát a následně jsem vzala Rica do náruče.
"Že, prcku?"

Seděla na posteli a tiše sledovala kluka, který spal vedle ní. Ta noc byla dlouhá, a přesto jí to tak nepřipadalo. Bolela ji hlava ze všeho alkoholu, který měla, páchla cigaretami a pánským deodorantem, jelikož si zapomněla vzít svůj a musela si půjčit od nějakého cizího chlapa. Naštěstí si všechno z předešlé noci pamatovala a byla si jistá, že i když vedle ní leží polonahý kluk, nic spolu neměli.
V hlavě jí třeštilo, ale i tak byla schopná přemýšlet nad slovy Way- ta kdyby ji předešlou noc viděla, nejspíš by na ni změnila celkový pohled.
"Ty máš Jayce ve skutečnosti ráda. Snažíš se skrýt svoje city k němu za roztrhané fotky a snahu vyštvat ho z domu." Pohled jí sklouzl ke koši, fotky v něm stále byly. Uvědomila si to včera večer, když seděla v tom baru a neustále na sobě cítila pohled starého oplzlého chlapa, zatímco její doprovod seděl buď někde s kamarády, nebo tancoval. Měla strach, když se ten muž v jeden moment zvedl a namířil si to směrem k ní. Naštěstí šel jen zaplatit účet, ale když ho viděla blížit se, měla v ruce mobil s Jayceovým číslem, připravená volat o pomoc. Uvědomila si, že ho potřebuje…
Zvedla se z postele, bylo jí jasné, že musí hodit všechno prádlo co měla na sobě, i pyžamo, v němž spala, do pračky a kompletně vyměnit ložní prádlo. Po cestě do koupelny ještě otevřela obě velká okna, vzduch tak mohl proudit dovnitř a na zpáteční cestě sebou vzít všude přítomný zápach. Bylo jí jedno, jestli bude klukovi na posteli zima. Po půl hodině vyšla svěží s ručníkem na hlavě, mladík tou dobou už stál u okna se zapálenou cigaretou a sledoval dění venku. Vítr mu čechral polodlouhé tmavé vlasy a obličeji dominovaly modré oči s odstíny místy spíše do zelena. Nebyl o moc vyšší než Jayce, svalů měl snad trochu víc, ale jinak to nebyl zase takový rozdíl. Zkrátka celý pan podnikatel za mlada a aby taky ne, když byli pokrevně příbuzní. Došla až k němu, opřela se o stěnu vedle okna. Setkali se očima, on se šibalsky usmál.
"Dáš si, zlatouši?" Nabídl jí cigaretu, kterou s úsměvem uchopila a následně zhasila o parapet.
"Díky." Poznamenala, několikrát zamáchala rukama, aby vyhnala smrad, který se snažila celou dobu vyvětrat, zatímco on zklamaně hleděl za letícím nedopalkem, který vyhodila z okna.
"Včera jsi s tím problém neměla." Zaprotestoval.
"Včera jsem k tomu vypila tolik alkoholu, že ještě zítra nebudu moct řídit." Poznamenala a rozešla se ke dveřím. V rychlosti ji následoval a zrovna když brala za kliku, chytil ji paží kolem boku a přitáhl k sobě, neboť s ní ještě nedomluvil a nebyl spokojen s náhlým ukončením rozhovoru. Za dveřmi, jenž se otevřely, však stál Jayce, nesl na podnose čerstvou kuřecí polévku. Jeho pohled nejdřív směřoval k Nayin, následně k mladíkovi za ní.
"Nevěděl jsem, že máš společnost… Právě jsem ti nesl, no já…" Sklonil pohled do země, podal jí talíř s polévkou a rychle odešel. Oba se za ním dívali a zatímco mladík kroutil nechápavě hlavou, Nayin cítila slabé bodnutí uvnitř. Žaludek, jakoby se jí sevřel, ale zároveň ji na tom něco těšilo. Nedokázala si ty protichůdné pocity vysvětlit. Na jednu stranu jí bylo Jayce líto, dokonce by za ním běžela a vysvětlila mu situaci, jenže na druhou stranu se od něj přece potřebuje odtrhnout, aby nebyla přítěží. Musí ho donutit, aby ji odsud v podstatě vykázal, jinak sama odejít nedokáže.

"Už chápu, proč jsi zavolala, jestli se chová neustále takhle, tak to všechno vysvětluje." Prohlásil mladík a vytáhl si balíček cigaret, aby zkontroloval jeho obsah.
"Jo… Tvůj bratr se změnil…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama